Thielli
Moc mluvit nejde. Stručně. MOJE CHYBA, MOJE. Pustila jsem jí z ruky, když běžela se pomazlit se sousedem. Mezitím jsem šla dát přes ulici mňamky paní se starou, slepou teriéří fenkou, na kterou holky blafou za plotem. Hnědá se ometala kolem souseda, nastavovala se, nechala se drbat… jenže pak se otočila a vyřítila se od něj k nám. Měla kšandy se šňůrou, co tahá za sebou, nic platný, byla rychlejší.
Na veterině museli stařičkou přispat, aby jí ucho zašili. Bylo to pro mě nekonečno, než se zase probudila. Paní jsme na veterinu přivezli i odvezli, vše zaplatili, dnes vezeme na kontrolu… ale furt to vidím před sebou. Jsou obrázky, na který se nezapomíná.
Hnědé jsem objednala sedmimetrovou lehkou biothanovou stopovačku a v naší čtvrti bude buď přivázaná k něčí ruce nebo ke klandru. Prostě už nula vteřin svobody. Má jí dost, jen co popojdeme dál, kde se chová jinak a má jí dost v lese… dál ignoruje pohodové psy, dál je úplně v pohodě, jen co překročíme hlavní… prostě naše zakleté místo bude viset na provaze. Do konce života.