Thielli
Petrs/Petra
Zrovna mě napadlo, že bych na nějakém společném venčení mohla vyhlásit soutěž o bednu pamlsků – kdo černou připne, aniž by to zpozorovala – stoupá si na pařez a dostává tu bednu ?
Vidím to na couračku, jedno tenké kulaté lanko mám.
Protože – nevím, co se kdy stalo, ale černá při nandávání obojku, vodítka, pláštěnky… se krčí a tuhne. Při oblečení do vesty v zimě pak zchromne úplně. To samé kšandy do auta. Pod jejich tíhou umírá.
Máme ji od osmi týdnů. Od začátku vždy opatrná manipulace, žádná havárie, skřípnutí chloupků… nic. Díky stříhání a česání je zvyklá na manipulaci i doteky po celém těle…
Nandávání všeho probíhá vždy jemně, s úvodním slovem. Takže řeknu „Eli, pojď, dáme OBOJEK“, ona přijde, já ji nejdřív pohladím po straně tlamky až ke krku, ale jak k ní přiložím obojek, ona ztuhává a zvedá ocas. V klidu zapnu obojek a ona ožívá… ?
Představa, že ji budu habituovat na toto neustálým kontaktem… tyjo nevím. Buď to dá a konečně po sedmi letech bude v pohodě, nebo se rozbrečí… a lehne si na záda, jak to dělá, když se jí mají čistit uši… ?