Thielli
Mirko
naše máma to také nechtěla slyšet, vědět, nechtěla se připravovat na smrt, chtěla se uzdravit. A v každém hospicu mají při příjmu papír, že pacient je/bude seznámen s tím, že si je vědom své diagnózy a že ví, že tam jde dožít. Ale já jsem se sešla s doktorem, řekla jsem mu, jak je to u nás a zda to mohou respektovat, a přitom jí přijmout. Nebyl s tím žádný problém, k mámě chodily sestry jako normálně, na pokoji byla sama, já jsem tam měla postel vedle a byla jsem tam s ní až do konce. Když někdo přišel na návštěvu, šla jsem se na chvilku projít. Máma byla stejně většinu času v útlumu pod léky, spala a jen na krátké chvíle se probouzela. Pak začala dýchat jinak, zavolala jsem sestru a ta jen kývla, že máma odchází.