PetraK
Thielli
že vlastně s těma psama, jsem úplně přestala žít
🙂
to se dá těžko pochopit. Jistě -pes je z pohledu někoho omezením :
– musíš domů z práce hned, žádný srandičky po práci
– musíš ráno dřív vstávat
– dovolené po kultůře hradech a zámcích – taky prt, když je člověk nechce nechat někde uvázaný, nebo se prostřídávat
-poznávací dovolená po městech taky prt
– pro nás třeba koncerty šup tam a šup zpátky, žádný přespíme si v hotelu
našlo by se to ho asi víc, co lidem přijde jako děs, o co ten se psem přichází.
Jenže.
voni netuší, kolik mnoho člověk dostane. víc než návštěvu Lednice (tu si můžu navíc vybrakovat i doma, že jo 😀 ), nebo Lůvru (i když i to se pochopitelně dá zařídit, když psy někdo pohlídá, ale jistě, není to jako ve frekvenci jsem bez psí) , prostě člověk dostane tolik, co ti ostatní nemají, že nemá cenu jim to vysvětlovat. I proto, že kdo na to nahlíží takhle, nebyl by tím správným parťákem pro psa.
Já s naprostým klidem vyměním cokoliv z toho, o co oni mají strach, že přicházím, za to, jít s čoklema odpoledne lesem, čumět do stromů, pozorovat, jak se příroda proboutí-žije-ukládá ke spánku-spí. Oni nemají to, že čokl přijde a položí si bradičku na klín. Nemají radost z toho, že bábrdle si ťapká, že Rumíček se raduje a že Tali je momentálně při smyslech. Sem bohatá jako deset císařůch! A na ten koncert si taky zajedu, a ne na jeden. Jen je to prostě hoňka zpátky, no. Ale mám to taky.
A ano, v Tvém (a nejen v Tvém ) případě, je to výštižný:
Žiju právě kvůli nim.
- Odpověď byla upravena před 1 rokem a 1 měsícem uživatelem PetraK.