Thielli
Kuskusi –
to je dost, že jsi tu, už jsem tu běhala a vyhlížela tě. ☺️
Pokaždé, když takhle někdo vzdychne, že už něco v životě nestihne, zase a zase si vzpomenu na E. Balzerovou v divadelním představení „Můj báječný rozvod“, kde hraje stárnoucí ženu, která si v jednu chvíli při bilancování povzdechne: „Už nikdy nebudu mažoretkou“.
No a? tak prostě člověk nestihne, neuplatní. Mně osobně se moc ulevilo, když jsem přestala sledovat, co všechno by se dalo navštívit, vidět, slyšet, dělat… Mívala jsem program nabitý a byla jsem nešťastná, když mi něco zajímavého uteklo.
A to je ti teď taková pohoda, jak mi to všechno utíká a já o tom ani nevím 😆 jedu si poklidný stereotyp, do kterého tu a tam spadne špetka koření. Dnes na vycházce v lese stála starší paní u svého kola, loupala si mandarinku a kochala se a usmívala. Lesem, od kterého bydlí co by kamenem dohodil a který má prochozený křížem krážem…
A takhle já se kochám už padesát let z verandy chaty na ten pořád stejný pohled na řeku. A neomrzel se mi.
Mávám ti – do kterého vlastně kraje?