Thielli
Čajíku,
u labutě to chce pevné nervy. Zůstat v klidu, i když syčí a mlátí křídly. Když po tobě jde zobákem, necukat rychle, třeba jí nastavit pěst hřbetem ruky, aby tě neměla jak štípnout. Ona třeba do tebe tím zobákem ťukne, ale pozná, že ses z ní nepoto… ale zároveň, že jí nic neděláš. Taky není dobrý, když jsou u tebe, z ničeho nic se vztyčit do stoje ze sedu na bobku…
Tohle všechno se člověk naučí, když má chatu u řeky 🙂 a když si s tebou o nich popovídá člověk, který jim rozumí. Ale jasně, stále jsme obezřetní a nepodceňujeme to. Někdy vlezu na schod u mola, že jdu do vody, ony to zmerčí a plavou ke mně jak motorový čluny, až se houpe rákos… v naději, že budu sypat. A když zůstanu bez hnutí a ony vidí, že nesypu, zastaví se, chvíli loudí a pak mě nechají plavat. Doslova.