MirkaD
Kuskus-jinak-já to mám ode zdi ke zdi-bud hooodně kecám/píšu
nebo nekecám/nepíšu….
v práci bud kecám,nebo su ticho…
nemám ty prostředky….
se mě dnes ptal psycholog,odkud jsem vzala ten zvyk,že když ze mě jednou za čas vypadne něco o mě-něco niternýho o mě
tak to za minutu shodím nějakým žertem,že ani nestihne postřehnout,že to tak mám….
-šlo o to,že jsem mu říkala,že mám ke psům spešl vztah,že je nemám a nikdy!!
jsem neměla místo dětí-což mě občas někdo předhodil a se zlou se v tu chvíli potázal…
ale že se psy cítím jistotu klid a bezpečí-a dodala jsem-to zní jak kdysi reklama na vložky,že? hahaha….
a on vážně-že proč to dělám?
kde jsem se to naučila?
že když řeknu občas něco fakt o sobě-ne co v práci,kolegové,co Martin,tatka,rodina…
ale fakt o sobě!-jak já to cítím,mám
takže to hned zhodím žertem,takže to málem nestihl ani postřehnout….
Čajíku-on jak se mě ptal,komu bych chyběla-tak jsem se začala smát-a že takovejch lidí moc nebude…
né že by mě neměli lidi rádi..
ale se mnou je prostě štěstí žít a vydržet a myslím ,že dost lidí tak jako seru…
doma furt komanduju rodiče kvůli zvířatům-neházet furt Žerykovi míček,nenechávat všude misky z jídlem,nenechávat otevřený dveře….kvůli jídlu,kvůli Dafině…
v práci si hodně nosím soukromí do práce-to ostatní tolik ne….,
ví,že si na mě musí dávat majzla,že na mě nemůžou naložit tolik jak na ostatní…
no není se mnou lehký žít ani pracovat..kamarádit jo,…
tatkovi taky moc štěstí nepřidávám…..