Thielli
Fifi – to jsou ale krásní psi zase na těch obrázcích. No a ta krabice – to bylo právě to moje počáteční pomýlení, že nebudu mít cirkusové pudly. Zase jsem myslela jen na sebe a ne na psa, no.
Zato teď máme v lednici uvařená kuřecí játra a opakujeme si učivo základní školy. Kdysi jsem s hnědou začala s povelem k noze, dotáhla to na krásné přilepení ke koleni a pak přišlo do smečky to malé černé…. (odbočka – to sem musím ještě dát do pudlího kotce tu fotku malé černé, páč ta to všechno spustila)
a veškeré učení se mi začalo sypat, protože jsem měla hnědou v pubertě a dvouměsíční černé štěkanátko s miniaturním mozečkem zároveň + moje dosavadní prakticky nulové zkušenosti s výchovou + přesvědčení, že hodní pudlíci budou celý život bezpracně radostně na volno pobíhat kolem mě…. no a zbytek už znáte. Výsledek se dostavil, dvakrát podtržený.
Takže včera na zahradě pěkně aportovaly a po každém aportu jsme se přiřazovaly k noze. Hnědá k levé, černá se staví k pravé, že jim to nebudu měnit, není jim příjemné být těsně vedle sebe.
Vím, že i když ten povel nakonec zvládneme, tak se na něj tady kolem stejně nikdy nespolehnu, protože když půjde bubák, 100:1, že v povelu nevydrží. Ale třeba když potkáme myslivce, budem moci házet ramena, jak mám vychované psy.
🤣