Petrs01
“nic neumi”
Tak jasně, že základy se musela fofrem nadrtit, dyť to nebyl pes k normálnímu žití. Táhnout za celý spřežení a kvílet teda nepovažuju za dovednosti. Sedni, na místo, pocem, cesta (automat furt neumí) a nespolehlivé čekej. Ono s netaháním na vodítku tohle pro život stačí…
K původnímu dotazu – učíš prostě po kouskách. Žádnej pes se nenaučí celej „velkej“ cvik najednou. Couvání učíš po krůčku, ne po celým pokoji. Všechno pokud možno nejdřív v klidu, ideálně doma a postupně přitvrzovat. Vždy přidávám buď kus cviku nebo horší prostředí, ne obojí. U štěněte máš výhodu, že si ho můžeš naučit se učit, naučit na různé vedení a pomoci (Barouš velmi dobře bral „udělej se mnou co chceš abych udělal“, jinej pes to takhle nepochopí).
Nové věci učíš po chvilkách s vyvenčeným psem, neutahaným do mrtva. Každý pes má přirozené dispozice pro jiné cviky – když jsem se jednoho dne rozhodla, že dva psy naučím podávat pac, jeden to pochopil za chvilku, druhému ten cvik moc neseděl. U jiného povelu to stejní psi měli obráceně. Takže vždycky musíš jet „na psa“. Taky jsou různé způsoby učení jednoho povelu a je dobré umět vycítit co tvému psu sedí.