PetraK
Já zatím jen v rychlosti, neb je to dobrý dotaz a bylo by škoda, aby upadl v zapomnění:
Já jsem krůčkař – tedy ano po malých krůčkách, protože nechci do procesu dostat furstraci. Pokud to jde rychle, postupujeme rychle, pokud ne, jdeme slimejším tempet. U všech tří fen jsem i musela jít opravdu po kouskách, jinak by se přetáčely, nabízely cokoliv, případně rozbíjely nářadí /že jo Bubinko První/
DŮLEŽITÉ JE ALE NEZŮSTAT DLOUHO NA JEDNOM MÍSTĚ, tedy ne zbytečně dlouho se zdržovat na tom úspěšném kroku, aby na tom pes nezamrznul. když mi něco nejde – třeba Bubrdle předstírá, že neví (a možná i neví? 🙂 ), cože by se po ní mělo chtít, tak ji do toho navedu rukou, nebo pamlskem. Výhoda stáří. A nebo demence – protože u Tali to taky leckdy použiju, abychom neskončily v mínusu.
Snad jsem to napsala nějak srozumitelně?