PetraK
Petrs01
jo, přesně tohle jsem měla u štěníka
no já jsem paradoxně to prožívala víc, než kdyby to byl první pes. Protože člověk něco málo ví, něco málo umí a přes to, přes to stojí s prázdnejma rukama. A nejvíc mě sejřily poznámky typu, prosím Tě je to ohař má v sobě spolupráci s člověkem……….houno. nemá. Za tohle jsem tehdy měla tendenci dotyčné jedince střílet. Kulový věděly – páč to byly ženy, jak se mnou ta flekatice mlátí vo zem, protože je jí úplně jedno, jestli někdo drží vodítko, nebo ne, jak jsem lítala vzduchem, byla dobitá, zničená – teď opravdu nepřeháním, bolavá, když ona v hysterickým voblouku se mnou švihla letem vo zem. A vše z toho, co jsem se do té doby naučila mi nebylo k ničemu. Kdyby měla aspoň trošku zájem o člověka, bylo na čem stavět, takhle se nepostaví vůbec nic. Ani doma, ani na chalupě, natož venku, že jo. au tohle nejsou hezký vzpomínky a je mi Fifi líto, pokud si bude procházet tímhle.