Petrs01
ty prázdný ruce, co člověk má, a tu frustraci
jo, přesně tohle jsem měla u štěníka Barouška. Prostě na mne prděl. Zvysoka. V půl roce měl super poslušnost. Když chtěl. Když nechtěl, zdrhnul klidně od nohy a mohla jsem se postavit na hlavu a mávat přitom pamlskama a byla jsem mu úúúplně u zadele. Jo, dneska bych na to šla asi jinak, snad líp (nedělala bych stejné chyby… dělala bych jiné 😀 ). Ale dodneška si pamatuju nějakou slabou chvilku kdy jsem si u mámy stěžovala, že o mazlení nestojí, pamlsky jen když usoudí že zrovna nemá nic lepšího na práci, nějaký trestání – nic účinnýho nemám a mlátit ho přece nebudu. Že prostě nemám v ruce NIC. A máma se na mně podívala a řekla památnou větu „tys byla to samý“.