Thielli
Tak já sem nejdřív mrsknu tip, jak se dá s malým rozpočtem něco v interiéru zaopatřit. Jak jsem psala, starý dům a v něm můj starý byt. V Bruselu jsem si sice něco nahrabala, ale zase ne tolik, abych si dala na dveře cedulku Rotschildová.
Zdi občas už popraskané, omítka neví, zda se má ještě lepit ke zdi nebo už na mě… no a úplné vymlácení celého bytu na cihlu a vyomítkování do rovna… jako miluju děti ségry, ale zas tolik ne 😆
Takže ten tip – chcete-li nějakou stěnu mít neodíratelnou, nebarvící, omyvatelnou, nepotapetovanou… ale je to stěna, která není zralá na dlaždice (třeba někde v kumbálu a tak…) pak lze použít barvu a lak na dřevo.
V kuchyni jsem si záměrně nechala retro linku. Ta totiž přežije (na rozdíl od mnoha nových), mě i vás. Tyhle plechárny se skleněnými policemi jsou nejhygieničtější a jsou fakt nezničitelné. No ale co dozadu? Po mámě tam zůstala květovaná omyvatelná tapeta, kde květy a omáčky už tvořily impozantní celek. Dlažky? Jaké k plechárně? To bude pak jak na pitevně…
Řešení – omlátila jsem omítku na cihlu, spáry, díry, hrany, vytřela do obloučků nějakou tou spárovací hmotou, natřela žlutou barvou a nalakovala. Je to omyvatelné a na to, že to bylo jen dočasné řešení… je to tak dočasně už asi 12 let…
Stejně tak se dá udělat nátěr na rovné zdi, třeba hustou barvou, co dělá takovou tu pomerančovou kůru, a pak zase lakem. Omyvatelná zeď za hubičku, nerovnosti a praskliny zakamuflovány.
V příloze foto, samo, že jedno muselo být s Tintinem, kterého mám v té kuchyni, no…
a teď si vás jdu dočíst 🙂