Kimi
Já jsem v předchozím bydlíku měla varnou desku zvlášť, troubu vedle asi tak ve výši pasu, bezva se do ní vkládalo a vyndávalo. Nynější byt jsem koupila nedokončený, abych si ho mohla dokončit podle svého. Teď mám sporák v rohu, ale „naštorc“, v trojúhelníku za ním a nad ním je polička, bylo to takto připravené, jinak to nešlo. Skříňky jsem chtěla žluté, dole šuplíky, abych nemusela lovit vzadu. Stěnu za linkou jsem ale zvolila blbě – šedá imitace kamene, měla jsem zvolit jinou barvu. Stejně jsem ulítla v koupelně, nemám kachlíky, ale vinyl, je supr, ale barvu – hnědou jako země, jsem taky zvolila blbě vzhledem k tomu, že není denní světlo, lepší by byla jasné modrá nebo zelená. Do koupelny jsem zvolila sprcháč, do vany a z vany by se stařenka už těžko dostávala. Odtok jsem chtěla přes celý sprcháč, ale koupelna byla stavebně připravena na vanu, takže odtok malý, často třeba čistit. Stěny koutu byly antidrops a anticalc (u nás extrémně tvrdá voda), po pár letech se to ztratilo, takže nutná stěrka a úklid.
Čajíku, mě táta taky pořád přesvědčoval, že jsem k ničemu, že bych se měla víc snažit a neustále se mi snažil řídit život. Přiměl mě na VŠ vzít podnikové stipendium, protože oni přece musí podporovat bráchu na VŠ, a já se tak musela vrátit domů, i když jsem měla vyhlédnuté místo jinde, tam ovšem stipendium nebylo. Brácha měl výhody a ve spoustě věcí přednost. Až po letech jsem se od tátových bývalých kolegů dověděla, že mě chválil a byl na mě pyšný. Výhodou závazku v podniku bylo, že se mi podařilo získat podnikový byt. S tátou se to srovnalo, moc mi pak pomáhali s Jakubem, děda byl důležitým mužským prvkem v rodině.