Thielli
Holky, já vám musím něco říct – představte si, že když se se psem pracuje, nese to ovoce!
To byste neřekly, co?
No, tak proto jsem vám to sem musela napsat. ??
…
Tak a teď vážně. Začátek byl krušný – táhla za ním jak zběsilá, nevnímala, ignorovala povely. Nečůrala, nečichala, táhla jak ti burlaci. Kvičela, vyla, štěkala. Pak jsme vyměnili pořadí, hnědá vpředu, Koudy za námi. Ohlížela se, ale čím dál méně, zároveň už si občas i čichla k zemi. Asi třikrát nebo čtyřikrát jsme zastavili a cvičili vedle sebe, pokaždé o kousek blíž. Nakonec byla nejblíž asi pět metrů a soustředila se na cviky. Ve druhé půlce vycházky už byla schopná jít za ním, sice „spěchala“, ale už to bylo výrazně klidnější… pár kroků šla i na prověšeném vodítku, za mocné pochvaly samozřejmě.
Takže po hodině a půl udělala obrovský kus cesty, což mi tedy udělalo velikou radost. Holky od Koudyho slíbily, že zase někdy půjdeme. Bohužel nejsme tak natěsno, že bychom cvičili teď třeba několik týdnů po sobě, což by byla značka ideál, ale jsem vděčná i za tuto vstřícnost.
EDIT – no a omlouvám se za ty zamazané obličeje, do mailu vám klidně pošlu originál, ale nechci se vystavovat na veřejném místě 🙂
- Odpověď byla upravena před 2 roky a 1 měsícem uživatelem Thielli.