Thielli
Čajíku – kdepak, byla chyba na vysílači.
Nejdřív ale posílám obdiv k těm dalším krásným fotkám. Dělala jsem u nich ÓCH a ÁCH.
No a teď k tomu, co kdo „dokázal“.
Já moc nerespektuji obecná lidská měřítka úspěšnosti, nebývají vždy fér vzhledem k odlišným startovním čárám. Jak jsi psala: počet dětí, firma a tak… pro mě člověk, který nic nedokázal, je takový, kdo si například nějak odkroutí směnu, aby se nepředřel, doma se svalí na gauč, nechá se obskakovat svou polovičkou a jen frflá, jak je všechno na hovno. Nebo madam, která se přišpendlila na kravatu nějakého movitého pána, špulí retíky a prdelku a myslí si, že je někdo… je tedy úplně jedno, z jaké je ten člověk příjmové skupiny, jakého je pohlaví a věku. Je to prostě někdo, kdo je z podstaty líný, a má nataženou prázdnou ruku.
Opak je pro mě ten, kdo něco dokázal ve smyslu cokoli komukoli nebo kamkoli dát. A to bez toho, zda se tím proslavil nebo ne, zda něco vydělal nebo ne. Protože, kdo umí opravdu dávat a vynakládat úsilí, ten většinou nepotřebuje dmout hruď na druhého člověka, který je zaměstnaný v jakýchkoli službách. Z mé zkušenosti jsou to lidé nespokojení sami se sebou, se svým životem, kteří dokáží plivat nejvíce zla. A nebývají to ti, kteří se někam přinoží, aby stvořili cokoli dobrého, byť malého. Ti bývají pokornější, moudřejší, protože to pinožení, to úsilí (bez ohledu na výsledek) tě něco učí. Na gauči prostě moudrost nevysedíš.
Tak snad jsem to teď popsala lépe, omlouvám se za předchozí zkratku.
- Odpověď byla upravena před 1 rokem a 2 měsíci uživatelem Thielli.