Thielli
černej čaj
tak jsem si zase ráno početla. Já už večer nuceně držívám večerku, beru léky, které oživují mrtvoly a tak se to tluče s tím, že abys fungovala, musíš spát. Já nemám PAS, jen se kryjí mnohé tvé požitky s těmi, co znám.
Hudba – celé roky jsem řešila věc stejně jako ty. Měla jsem sluchátka už zarostlá v mozku. Jenže pak přišel další z veletočů a stalo se, že já dnes nesnesu hudbu vůbec. Žádnou. Já, která jsem měla postavenou kytaru na míru, která poslouchala Pink Floyd dávno předtím, než kdo tady vůbec věděl, co to je… a pak jsem si zamilovala klasiku a jazz. Byla jsem schopná si koupit letenku do Malmö, abych slyšela koncert Avishaie Cohena, když tam hrál se švédskými symfoniky… Hudba byla moje dobíjecí stanice… stejně jako taneční a baletní představení, vymetala jsem, co se dalo, choreografiím Petra Zusky nebo bratří Bubeníčků jsem propadla…
a dnes…. musím utéct z místnosti, kde někdo pustí rádio. Zvládám dobře jen zvuky v přírodě a pak takové ty jako je vrzání parket. Ale štěbetané hovory, motory, křik (byť radostný…) to mi nejde.
Vybrečet se – tak to mi vůbec nejde. Často stav popsaný slovy „měla na krajíčku“… a to měla na krajíčku trvalo třeba víc hodin. Následovalo obrovské vyčerpání, nepředstavitelné, cestou domů jsem měla na krajíčku, že MUSÍM se psy… spala jsem třeba deset hodin a probudila se stejně unavená. A začarovaný kruh. Jsi unavená, tak se nemůžeš dobíjet sportem, kulturou… a když se nedobíjíš, jsi unavená. Chceš prostě spát a hlavně se vůbec nechceš probudit, protože když se probudíš, první, co ti prolítne hlavou je myšlenka: „do háje, musím žít zase celý další den“.
Na konci téhle spirály byly nové léky, ten Venlafaxin a já jsem po dlouhé době konečně mohla vypnout autopilota a třeba se tu od vás nechat dobíjet. (díky, Fifi !)
V práci už teď mám nějaký HO, uvidíme, co půjde domluvit. Je to kvůli psům, aby tu pusinky nebyly dlouho samy.
S tím tvým cestováním jsem myslela spíš kolobrndu, v Praze na tom lidé docela začínají jezdit, ale chápu – vlastně už jsi jednou psala, co k vám vede za silnici, nějak jsem to pozapomněla. To by bylo nebezpečné i na kolobrndě. V Praze už je hodně cyklopruhů, pro jednostopáče jako jsem já je to super. Auta stojí a já jedu.
Že jsi bez televize, si píšu za uši :-), také jsem jí celé roky neměla a asi bych jí neměla ani dnes, ale bylo to kdysi vyjití vstříc druhému a tak už to zůstalo. Filmy si nejraději hledám a pouštím cíleně, z kanálů je dobrý akorát Film Europe Channel, kde pouští oceňované evropské filmy pouze v původních zněních a s titulky. Je to dobré na jazyky a je to dobré na tříbení mozku. Jen si člověk u nich zase tak neodpočine…
A jinak – co chodím sem, už na Chov jen nakouknu, kdyby tam náhodou bylo téma, které třeba řeším. A píšu už úplně minimálně, skoro vůbec.
Fifi
No, tak se ti to povedlo! Dojala jsi mě v článku prvníma pruhama, dojímáš mě druhýma pruhama a včera jsi mě svým psaním zase dojala.
A na to, že nechci NIKOHO vidět, moje včerejší optání na společné venčení… 🤔 byla jsem sama překvapená, co jsem to napsala…
Kachna
jůůů, vy bydlíte v pohádce! Kokořínkso je totiž pohádka. Vždycky byla. Jezdívala jsem tam kdysi dávno do těch trampských kempů, kdy tam ještě nebyl bordel, je dobře, že to teď bourají. Je fakt, že to v té krajině nemá co dělat. A dají se tam borůvky sbírat vestoje vzpřímeně, když je borůvčí na úpatí skály.
Petrs01
k blbé bolesti přidám blbou otázku – 300 kilometrů… rozumím tomu tak, že máš skvělého zubaře, který ti opraví zuby za pár korun? Já jsem také jezdívala za zubařkou mimo Prahu, ale už jsem to vzdala a začala raději víc platit než bych jela někam dál. V Praze je dost dobrých zubařů, fakt umí postavit nový zub skoro na ničem, opravovali mi něco i pod mikroskopem… no, ale účtenky tomu odpovídají. Sestra měla mikroprasklinu, kterou RTG neodhalil. Bolelo jí to jak čert a zubařka (její kamarádka) nemohla najít příčinu. Teprve dlouhém zkoumání právě pod mikroskopem ukázalo.
Zlatko
co říct na karty, které jste si s mužem vytáhli… na to se nedá říct. Na to se dá myslet a myšlenkami vám posílat přání, abyste se prali oba úspěšně. Když spolu dokážou mluvit houby pod zemí na velké dálky, proč by moje přání nemohlo taky fungovat, žeano..
PetraK
kvůli tomuhle týmu fóru diskusnímu tady vůbec nemám čas číst tvojí knihu. ☹️ Takže jsem se teprve včera dosápala do poloviny a četla jsem to vytahování Bubiny, cos jí za rok naučila… Pak jsem to hodila na váhu s tím, co jsem naučila holky já za sedm let a Bubi mi strhla váhu.
Nicméně – já jsem na začátku se svými psy jela trochu vzdor k učení „nepotřebného“ (haha – nepotřebného… mnoho je potřebné a hlavně je to baví, to jsem objevila Ameriku, co? 😆😳) – že nehodlám mít cirkusové pudly. Takže jen ta základní poslušnost a pak ty hry hlavolamí, hledací, honicí… ale žádné taškařice jsme necvičili. No a včera jsem zaklapla knihu a řekla si, že když se něco naučí starý ohař, tak se to teda taky naučí o dost mladší pudl. A zrovna že jo. 💪
Maya
tak nashle na společném venčení. Zatímco ta ostatní pažravá kopyta budou někde lítat a žebrat obyčejné pamlsky, Loki s hnědou si stranou na louce rozbalí kostkovanou deku a proutěný košík, ve kterém bude křupavá pečínka s nádivkou.
- Odpověď byla upravena před 1 rokem a 2 měsíci uživatelem Thielli.