Petrs01
by mě nenapadlo
No, vono to prostě občas nemá jednoduchý nikdo a když nemáš od koho brát… Když to nesedí ani doma ani mezi vrstevníkama, když prostě není NIKDO…
V 5ti letech IQ > 150 – to si opravdu s vrstevníky nerozumíš. Pro starší jsi neviditelná a dospělí jsou rádi, že se s tebou nemusí učit a tím to končí (když vidím u kolegyň jak řeší s dětma každou pitomost, kdo s kým zrovna mluví/nemluví a proč… večeře je na stole, úkoly máš? nezapomeň si vyčistit zuby. Tečka.). A ano, postupem času se naučíš „dělat normální“, aspoň tak abys nevyčnívala, protože kdo někam trčí, toho vyčleníme ještě víc a půjdem po něm. V dospělosti už to tolik nevadí, můžeš si jet po svým, uspořádat si život jak potřebuješ. Pořád jsem asociál, třeba to obejmutí mi nevadí, ale nenabídnu ho – s výjimkou svého muže. Doma se pozitivní kontakt nějak nekonal, takže tohle jsem se nenaučila. Naučila jsem se být sama se sebou a spolehnout se jen na sebe – a to mi zůstalo.