Thielli
MirkaD
Mirko, vím o čem píšeš.
Snídám kafe, Venlafaxin a Xyzal.
Kafe na svou závislost, důvod Venlafaxinu přeskočím a Xyzal na těžší alergii.
Sebepoškozováním netrpím, nicméně s ním mám zkušenost u osoby blízké. Myla jsem krev po celé koupelně do výše metru a půl. Bývaly to rány tak hluboké, že lékaři varovali před poškozením motoriky. Podařilo se z toho vyjít. Pomohlo opředení pavučinou podpory s pochopením. To poslední slovo je nejdůležitější. Podpora okolí bez pochopení je děravá jak cedník. Ale to jistě víš.
U sebe jsem odsunula do vnějších kruhů všechny lidi, kteří opakovaně vyslovili věty: „To bude dobré, uvidíš.“ „Nesmíš si to tak brát.“ „Musíš být víc veselá…“
Všem jsem jednou vysvětlila, co ty věty znamenají pro mě a kdo to nepochopil, zůstal někde na periferii mého bytí. Nechávám ve svém okolí pouze lidi, kteří, když nevědí, co říci, raději mlčí. Jsou kolem mě, respektují mě, vím, že jsou se mnou, a to je pro mě víc než někdo, kdo brebentí o krásách světa a tahá mě za ruku, ať se na ně jdu podívat.
Přeji tobě skutečné pochopení od tvých osob blízkých.
ps.
Nemusela jsi vyjmenovávat psí neúspěchy, abys vypadla z piedestalu výkonného božstva. Pro mne není jiné měřítko než úsilí. Proti němu stojí lenost. Výsledky jsou už pak jen taková příjemná smetana. Z pohledu úsilí jsi tedy do toho božstva jednoznačně zařazena.