Thielli
Mirka
no a vůbec třeba nevím,jak se s ním bavit?
já jsem si sedla a ptala se… jaké to bylo když chodili do školy, jaké to bylo tenkrát a tenkrát. A ti lidé se najednou zastavili, podívali se kamsi za mě, daleko… a pak začali vyprávět. Hodiny kolikrát utekly jako nic, oni se pohupovali na vzpomínkách a že si člověk vzpomíná spíše na to dobré… a já jsem se ve svých 40 letech dozvídala kousky příběhů své rodiny, o kterých jsem neměla ponětí. A nemusely to zrovna být historky na knihu. Babi třeba vyprávěla, jak jako malá schovávala punčochy, aby nemusela jít v neděli do kostela, ale že bydleli v chalupě v jedné místnosti, tak se punčochy k jejímu velkému zklamání vždy našly.
Přijde mi, že hodně všichni mluvíme o sobě a málo se ptáme. Když jsem doprovázela na konec mámu, za těch posledních pět let jsem se dozvěděla víc z jejího života, než za celou dobu předtím…