kachna
chumelí se chumelí, vločka míjí vločku, za komínem na střeše přefik kocour kočku –
U nás a Netopejrů jede: Jičín, Jičín, tak si vytři, a to už cca 27 let, kdy jsme s kamarádem nastoupili jednu z těch cest, které jsou jak z Havlových her. Přišli jsme na autobusové nádraží na Palmovce a čekali na bus do Krtkonoš. Po hodině a půl zpoždění přijel naprosto vymrzlý autobus, nevím, kde byli oba s řidičem vyhrabáni. Autobus se hrozně mlžil a namrzal, a to včetně čelního skla, protože mu nefungovalo topení. I to čelní sklo se rozmrazilo až někde kolem Mladé Boleslavi.
Všichni v autobuse mlčeli, děti tam asi nebyly, nebo umrzly už někde na nájezdu na dálnici. Všichni se snažili mlčet a akumulovat si sobecky teplo. Stejně tak náš kamarád, který usnul ještě v Praze. Probudil se až u cedule Jičín, zamžoural na ceduli, pronesl tu památnou větu a spal až do Jilemnice.
Pevně doufám, že mě nikdy nezastaví zvídavý reportér nebo skaut s dotazem: „co se vám vybaví, když se řekne Jičín“