Petrs01
Trošku z ruky.
Páníček… no přehlížet nemůže, to jaksi nejde, ale… není to vono, no.
Já z ní teda občas rostu, bo ona nemůže prostě normálně přistát před večeří na pelechu, ona musí převrátit byt naruby, pak zkusí štěknout, takže se večeře odloží… při dalším pokusu (překvapivě) opět přeorá celý byt, asi tak na pátý pokus se konečně trefí na pelech, ještě tak dva pokusy než se jí na něm podaří i zastavit… a pak už normálně počká do uvolnění (bo bych ji jinak přetrhla).
Hrajeme hru na klid – položíš před sedícího psa pamlsek, bráníš v sežrání a když se vyklidní, dostane pamlsek z ruky a podáš mu ten ležící. Princip pochopila rychle, ovšem pokaždé trvá nekonečně dlouho než je schopná to pozadí přilepit k zemi – zkouší hrabat packama, couvat, strká čumákem,… pak sedí, čučí, ví. Vydáš, rozjedeš druhé kolo a zase magor co v životě pamlsek neviděl. Zvládá tu cílenou ovladatelnost, když ví, že za to něco kápne. Ale nezvládá se ovládat, hlavu má zatím jako věšák na uši a průtok z tlamy do žaludku.
Ale vyvalit pupík k podrbání, to jí jde 😉