PetraK
Petrs01
A přitom mi u ní chybí taková ta správná jiskra, radost ze života. Bere co dostává. Když jsme doma spokojeně chrní, venku spokojeně čenichá, ňamku spokojeně sežere… ale emoce nula.
je opatrná. Některej pes roztává opravdu dlouho a pak postupně po čase vidíš, jak odpadávají jednotlivý slupky.
Jednou! se mi ji podařilo na chvilku rozehrát s hračkou, ale i to bylo takový nemastný neslaný.
Bubi si nehraje skorem vůbec. Nenaučili ji to, navíc evidentně dostávala po kušni když vzala něco do huby, takže se obává – ne bojí, obává – si něco vzít a rozparádit se. Má to nějaký „utlučený“
I to venčení na volno si můžu dovolit spíš proto, že nemá chuť někam vyrážet, než že bych si myslela, že ji zavolám. = Já vím že ji mám týden,
ale v porovnání s klukama… je prostě jiná, povahou a hlavně taky tím, že je to fena