Petrs01
Chci článek!
Co chceš jako psát o neandrtálci nepolíbeným výcvikem? O přivolání v životě neslyšela, lehni je pro ni opravdu evidentně novinka a sedni znamená s dopomocí sednout, vyskočit, postavit se na zadní, tak teda sednout, ale aspoň na střídačku mávat předníma… nevydrží v tom ani vteřinu, že bych mohla třeba udělat krok jinam a ona by zůstala, to ani omylem. A to není že by to zkoušela, on s ní opravdu nikdo nikdy nic… devítiletá fena! Žádná množírna či laboratoř (aspoň teda doufám), pes od člověka… a on neumí NIC? Jakože fakt nic? Rozrazit dveře, přejet všecky, co kdyby někde nějaký kousek žrádla.
A přitom mi u ní chybí taková ta správná jiskra, radost ze života. Bere co dostává. Když jsme doma spokojeně chrní, venku spokojeně čenichá, ňamku spokojeně sežere… ale emoce nula. Jednou! se mi ji podařilo na chvilku rozehrát s hračkou, ale i to bylo takový nemastný neslaný. I to venčení na volno si můžu dovolit spíš proto, že nemá chuť někam vyrážet, než že bych si myslela, že ji zavolám.
Já vím že ji mám týden, ale v porovnání s klukama… ostatně se Spratkem někdo v mládí makal, ten pes uměl. Neslyšel, ale komunikoval a fungoval.