PetraK
RRRÁÁÁ
RRRÁÁÁ
RRRÁÁÁ
RRRÁÁÁ
RRRÁÁÁRRRÁÁÁRRRÁÁÁ
RRRÁÁÁRRRÁÁÁRRRÁÁÁ
RRRÁÁÁRRRÁÁÁRRRÁÁÁ
RRRÁÁÁRRRÁÁÁRRRÁÁÁ
RRRÁÁÁ
RRRÁÁÁ
RRRÁÁÁ
RRRÁÁÁ
MMŠTÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁJN !!!
Gůtn tág majne líbe Kindr.
už mám fotky střechy! A tetkonc nevim, jak to udělat, dám sem tak jako jednu, nebo……..nebo to v pindělí – zítra je hádání. Tam beze slov těch šest fotek do „článku?“ Ešče nevim.
Černej čaj
no mozna ty lidi jen nenarazili na nekoho, kdo by si to dovoli
no a pak je taky možnost prostě zdravého postoje, kdy prostě už v začátcích, kdy ten druhý testuje co jde a ne (a je jedno, zda jde o dítě, partnera, zvíře, kámoše….vždy druhá strana musí testnout hranice), dám jasně najevo, že tohle ne. V pubertálním věku, velmi rychle skončil třeba vztah s jedním hošíkem, kterej, když jsme byli na diskotéce , zcela nesmyslně žárlil a měl nenárokovatelné nároky 😀 Přesně v ten moment náš vztah byl ukončen, neb teď je to takováhle „blbost“ a pak to začne bobtnat a to už se leckdy řeší pochopitelně hůř. Takže nic, žárlivce nebrat. Stejně jako opilce, násilníka, despotu, nemakačenka, drogově závislýho (taky šel rychle z kola ven) – tyhle věci se obvykle dají, myslím, rozpoznat a eliminovat. S dětma na krku je to pak už problém, to ano. A nebo když dotyčný už dostane druhého do područí.
Stejně tak nepustím psa za hranici toho, co já s nepřeju. stejně tak, pokud budu mít kamaráda, který si ze mě udělá dojnou krávu, posluhovačku, bude jen brát-pak to není kamarád a jde z kola ven. Dítěti taky nedovolím jít za určitý hranice.
muj muz se ke me celej zivot choval hezky a tohle by si nedovolil,
nu ano, a proto si takovýho musím vybrat, jedince vyspělýho, normálního a těm ostatním nedovolit, aby si ke mně dovolili
Odetta
já si dovolím trošínek nesouhlasit, právě ze své vlastní zkušenosti 😀 , nikoliv vychovávajícího, ale vychovávaného. Jsem toho názoru, že kdyby mě máma nevychovávala s tím, že občas škoda rány, která padne vedle, tak jsem s největší pravděpodobností rostla pro kriminál 😀 . Směju se, ale myslím to vážně. Já jsem byla dítě, které se narodilo s cedulkou průšvih na hrudním košíčku. Moje sestra byla hodné dítě, kterému stačilo říct a…….pak v pubertě se z ní stal satanáš. Já jsem byla jedinec s přízviskem Průšvihář a Babinskej opravdu od raného věku a kdyby mi máma ty mantinely nenastavila opravdu pevně a opakovaně, tak bych asi spoustu věcí neustála. Taky pomohl sport. A paradoxně puberta pak byla – dobře, tři odchody z domu nepočítáme – to byl dětinskej vzdor 😀 – relativně opravdu v klídku a s mámou jsme si rozuměly a ona mi mohla důvěřovat. (se tu už opakuju, vim) . Podle mě je to od dítěte k dítěti. Zvířecí matka a otec taky velmi rychle stanoví co ano, a co ne.
edit nechápu, co jsem zase zmáčkla, že je text pro Odettu tak zdůrazněnej???? 😮
- Odpověď byla upravena před 1 rokem a 7 měsíci uživatelem PetraK.