Petrs01
su líná,ale zato skromná :-)))
jo, tohle vidím stejně. Ale teda… při vzpomínce na nemocniční stravu mi dodnes vstanou všechny chlupy na těle a jdu pohladit lednici.
Povedlo se mi tehdy zkolabovat na treku (kombinace alergie, vedra a dehydratace) – blbě se mi dýchalo a najednou jsem se probrala vleže, když mi Barouš myl obličej (to nikdy nedělal, nesnáším to). Doplazila jsem se ještě pod kopec do hospody a zavolala si odvoz. Když mě viděli tak pohotovost, hospitalizaci jsem odmítla, ale v base-campu jsem jen vylezla z auta a probrala se až když kolem lítali saniťáci. To už jsem neukecala, takže nemocnice. Pátek večer, po 60km v děsným vedru. Něco do mě napíchali a na pokoj. Mohla bych se umýt? Jsem zpocená, zaprášená, celej den šlapu, musím smrdět až ven – ne. Mohla bych dostat něco najíst? Jsem měla za celý den dva rohlíky, mám v nohách 60 kiláků, šilhám hlady – už je po večeři a nic tu nemáme. Vyřízeno, nezájem. Druhej den nějaká pidisnídaně a k obědu minikostička filé. Nesnáším ryby! Nicméně tuhle břečku jsem samozřejmě zhltla – sežrala bych v tu chvíli i velrybu! K večeru jsem naštěstí po celodenních urgencích dostala propustku, ale dodneška se ježím hrůzou – jednak z noci na kapačkách a jednak z toho šíleného hladu. Brrr, jdu pohladit lednici.