PetraK
Fifi
promiň, mám telefon v kábeli a už se chystám chrápat. Co se děje nevím, snad jen nějaká banalita, ani srajda, ani blitkování nic. Jen byla divná, když jsme přijeli-jiná. Procházku jsem udělala malou, kvůli ní, odťapala ji, i se sama od sebe přetahovala o kolečko, ale byla prostě jiná, do sebe uzavřená – možná trošku nahrbená – s tou její postavou to člověk blbě odhadne. Ale pičkůtky prej, že jo, jak jsme přišli domů, viděla jsem, že je to o stupeň jinčí. Vzala jsem ji domů, lehla si v předsíni a pak se trošku klepala. To už jsem to jela ve velkým, koukala, jestli má náš vet službu – neměl bohužel, jen ty dvě holky tam. Dala jslem ji spinkat na pelíšek, pak se začla třást, já bát víc. Dala jsem jí deku Uvařila jsem brambory s mrkví a když se podávala večeře, tak se deka zvedla a trošku vrtěla i ocáskem a přišla k nám. S chutí si dala porcičku malou toho matlání a měla o dost lepší očička, před tím to byl nehezkej pohled, takže jsem se bála už hodně a zjišťovala si pohotovost. Šla si zas lehnout, už se neklepala a neklepe. V pelíšku si dala ještě 2x porcičku malou, pak jsme ji teda museli vylákat z pelíšku, aby šla čůrat a teď spinká. Tak snad, snad.
Já jdu taky spát, dobrou