Kimi
Moje Suzuki není úplně blbé auto, co mi vyhovuje – začne řvát, když k něčemu nacouvám moc blízko, otvírá se na dálku. Otevřou se jen dveře u řidiče, tudíž se u tohoto auta nemůže stát (jednu dobu to byly hodně publikované případy), že by při zastavení na semaforu přiskočil zloděj, otevřel dveře na straně spolujezdce a něco z auta ukradl. Ostatní dveře se pak otevřou tlačítkem ve dveřích u řidiče. V ovladači je ukrytý klíč na odemykání, to mi ovšem v autobazaru nějak zapomněli říct, poučil mě až jeden známý automechanik. Takže když v ovladači dojde baterie, než si pořídím novou, odemykám klíčem. Auto nastartuje otočením takového čudlíku pod volantem, taky vychytávka, bez ovladače v blízkosti nenastartuje. Přišla jsem na to v pneuservisu, odstavila jsem auto, strčila ovladač do kapsy a odebrala se do kanceláře v domnění, že servisman si nastartuje a vjede na rampu. Za chvíli za mnou do kanceláře přiběhl pro ovladač.
Dnes jsem byla s kámoškama na kafi, neviděly jsme se dlouho, Slávka je pejskařka, měli kokra a velšteriéra, tak nám vyprávěla, že velšík odešel a že mají čerstvě štěňátko, zas velše – fenečku. Bydlíme stejným směrem od kavárny, tak, že se se mnou kus cesty sveze, já ovšem chtěla pejsánka vidět, tak jsem ji hodila až domů. Štěňátko je ňunínek, na rozdíl od Artíka není dravec, držení v náručí si vyloženě a v klidu užívala.