Kimi
Čajdo, tak okno a židli jsem přehlédla a lahve jsem brala jako celek.
Jinak pochod Líšnický puchýř dneska moc fajn, především nepršelo. S kámoškou jsme váhaly, jak jít, nakonec jsme ale celou trasu nešly, její součástí je totiž prudká stráň, cesta dobrá, ale moje bolavé kyčle se při té představě hroutily. Lidí bylo hodně, trasy 4, 8, 16 a 32 km. Taky šlo dost psů. My jsme se teda prošly po vesnici a pak jsme zapadly do sokolovny, daly si presíčko a výborný koláč, já si vzala pár koláčků domů, Jindra domů bramborák. Já si tam v minulých letech taky dávala třeba ten bramborák nebo langoš či nějakou klobásku, ale v poslední době si na smažené věci netroufnu, to zas protestuje žlučník. Goli vypadal celkem klidně, odšlapal to s námi, na pejsky, které jsme potkali před začátkem reagoval celkem klidně, v sokolovně ležel u mé židle, ale něco ho asi stresovalo. Na zpáteční cestě jsme potkali skupinku, kde byly dvě obrovské dogy a ještě další pes, Goli začal trousit bobky nesebratelné konzistence, přitom ráno už dva normální vyrobil. Když jsme přijeli domů, tak se ještě poblinkal, samozřejmě nikoli na lino, ale na kobereček, na kterém má hračky. Odpoledne dokonce chvilku svítilo slunko, kolem páté jsme šli venčit, Goli už žádný bobek nevyrobil, normálně se dožadoval pamlsků, večerního žrádla se dožadoval jako obvykle a zatím se v něm večeře drží, plácnul sebou do pelíšku a spí.