EvaC
Pes z útulku/dočasné péče
S dovolením pár postřehů k výše uvedenému..
Pokud má člověk psa od štěněte, může ovlivnit spoustu věcí a je na něm, jak to uchopí a co všechno psa naučí a jak ho vychová – genetický materiál ale i tak zde hraje nemalou roli – jinak se bude člověku pracovat s labradorem, ovčákem, teriérem nebo ohařem…Je to tedy určitě i v tomto případě o schopnostech té lidské složky tandemu – ne každý má prostě na výcvik psa a soužití s ním buňky…a ne každý je schopen odhadnout na co má..
V případě rozhodnutí dát domov pejskovi, který už má něco za sebou, je to daleko složitější – informace prostě nějaké dostaneme a je otázka jak moc odpovídají skutečnosti – vše se potom ukáže až takzvaně „za pochodu“ …
ALE – jak moc to celé bude náročné a jaký bude vývoj, se nikdy nedá dopředu úplně odhadnout, byť by se člověk sebevíc snažil…Je potřeba se určitě zamyslet dopředu, zda jsme schopni s ním soužít, i když všechno nepůjde tak, jak bychom si přáli i za cenu omezení vlastního komfortu (abychom nemuseli po 14 dnech říci – to nezvládnu, nejde to – musíš zpátky odkud jsi přišel – jistě jsou určitě výjimečné případy, kdy je toto jediné řešení, pokud někdo opravdu hodně přecení své síly – protože zkrátka je potřeba dostat se do fáze, kdy nebudeme ohrožovat sebe, okolí a ani psa a vynaložit na to maximum energie).
Vždy je pak asi dobré po určité době soužití porovnat a položit si otázku, jak se pes měl předtím, než začal žít s námi (ať už přišel z útulku nebo v nějakých nevhodných podmínek) a jak se mu žije teď.. Myslím, že téměř vždy se ten pes má lépe – má teplo, veterinární péči, dostatek jídla a LÁSKY, SVŮJ PROSTOR, SVOU SMEČKU.. to přece není málo. Vděk určitě každý pes projevuje jinak – někdy i jinak než bychom si přáli – staří a hodně nemocní psi už toho nemusí být do určitě míry schopní – nemají na to kapacitu, ale cítí se určitě lépe než někde ve studeném kotci..
Omlouvám se za dlouhý příspěvek..