PetraK
Mirka D.
no on je to u mě trošku velkej paradox 🙂 . Pro mě je normálně vztah se psem podstatná záležitost, neb bez něj se ten pes špatně učí a navazuje. Ale! V případě psa, kterýho si beru jako staříka na dožití, prostě musím počítat s tím, že si prošel třebas bůhvíčím a k lidem ten vztah mít nikdy nebude, protože se třeba bojí, nebo se to nemohl za celý život naučit. A já si ho neberu kvůli sobě, ale kvůli němu a tak musím – chci- akceptovat jeho potřeby a nastavení. když mě nebude žrát a budu mu ganzegál – neboli fučík, budu to muset akceptovat. Je to jeho způsob života a já ho beru domů proto, abych mu dala domov, jaký potřebuje.
to snad ani u takovýho zvířete nejde,ne???tak jako řečnická otázka….
musí to jít, když on /ona to tak bude mít. jinak do toho nemůžu jít, musím počítat u starýho psa s úplně vším.
- Odpověď byla upravena před 1 rokem a 12 měsíci uživatelem PetraK.