Kimi
Taky jsem se několikrát setkala s tím, že lidé po smrti prvního pejska říkali, že po prožitém smutku z odcházení už to nechtějí zažít znovu a dalšího si nepořídí.? Vždycky jim říkám, že nejlepší lék na ten smutek je další pejsek, a když si netroufnou na štěně, tak právě útulkáček.? Vždyť člověk, když si pořizuje psa, si musí být vědom toho, kolika let se psi dožívají, a chce-li mít psího průvodce celý život, tak že jich bude několik. A právě starší člověk, pro kterého by výchova štěněte mohla být problém, si v útulku může vybrat pejska „na míru“ – velkého, malého, dlouhá srst, hladká srst, gaučáka či sportovce. A obvykle tihle pejsci už jsou aspoň trochu vychovaní.??