EvaC
PetraK
A jak si vede Sindibádka?
Ale jo, nestěžuju si – dost mi pomáhá, že jsem se naučila přijmout skutečnost, že je to prostě takové jakési nevyrovnané a jsou tam ty výkyvy.
Například předevčírem se mnou byla na odpolední procházce moje kamarádka( která se vloni na jaře po dlouhých sedmnácti letech rozloučila se svou českou strakačkou .. pejsek jí moc chybí, ale vzhledem k vysokému věku se rozhodli si dalšího už nepořídit a tak jde občas alespoň se mnou ).. Sindy se celou procházku chovala moc hezky – byla jsem opravdu příjemně překvapená, že jsme si mohly povídat a nemusela jsem stále vydávat nějaké slovní korekce.. i Lenka ji chválila – jak se zlepšila a že je to zlatíčko.. v tu chvíli jsem si pomyslela něco ve smyslu „Nejspíš mi to na konci procházky něčím zpestří a to jsem faaakt neměla dělat – když už jsme se blížily k našemu domu, že si tam dáme společně čaj, vyletěl z křoví Sindibádce těsně před nosem zajíc..je fakt, že jsem nebyla tak ve střehu, jako kdybych s ní šla sama (protože to jsem ve střehu stále abych byla stále připravena, že 🙂 ). No tak jsem se po dlouhé době trochu „proletěla na stopovačce“ – páč mi bylo jasný, že snažit se jí v tom jejím startu zastavit hned, by se mi nemuselo úplně vyplatit..Lenka chudák koukala – joo, kdo to neviděl na vlastní oči nebo nezažil na vlastní kůži, netuší…Zvěř, která se nehýbe už vystavuje spolehlivě, ale takovýhle rychlý pohyb – bohužel… Ale potom doma ji musím pochválit, chovala se jako civilizovanej pes i když jsme měli návštěvu – dokonce si šla po chvíli chrupat do pelíšku..