Denny
čajdooo
nooo jak jsem psala, červená knihovna kdybych to nezažila, nevěřím.
Znám se cca možná 10 let je z Chotiměře (Velemínská banda ale asi si ho neviděla)
Teď jsme si posílali zprávy přes messenger, které jsme si posílali v roce 2015 :-DD
Jezdil sem za mnou občas cca 1x za měsíc, jako kamarád.
Miluje všechny ty moje čůzy doma, Koněf je z něj úplně na větvi.
Když tam jen on, já tam nejsem, teda pokud se nevzdálím.
Vezl mě i tehdy k Ešusům na chalupu, když mi umřel Bukáček
a dostala jsem tu velkorysou nabídku, přijet k nim, aby mi nebylo doma
samotné smutno.
On pak pokračoval někam na závody autíčkový.
Vlastně těch x let tady byl vždy pro mě.
Když si Koníkojc zlomila prstík, přijel z Ústí k nám a jeli jsme do Děčína.
Má kapitánský zkoušky, jezdí 2x ročně na dovču na loď.
Třeba v létě z Dubrovníku, mi celá banda mávala do práce online, přes kamery
online.
Jsou to takové střípky, maličkosti, ze kterých se stalo něco krásného.
Hele já jsem koza, dokonce tady skoro brečím, já se jako nezdám, ale jsem
dost romantik, on mě teda měl chudinka malej za takovou suverénku, tak asi
působím na lidi, je to takový můj způsob ochranny.
Nemůžu vyprávět, co jsme všechno spolu prožili, páč by to bylo nadlouho.
Prostě občas nějaký výlet, po okolí tady atd.
Loni i teď jsme spolu jeli s kočkama na krytí.
Na Aidu se byl podívat v Jablonci, když byla na výstavě a já měla Covid.
Píšu to trochu chaoticky, většinou když jsme se viděli, nedali jsme si ani pusu jako přátelé při setkání, páč myslím, že by pro nás měla nějaký větší význam.
Nikdy mi nic nenaznačil…
Teď když jsme jeli pro Balbí, stavovali jsme se v Praze u jedné lékařské kapacity¨-ortopeda, na konzultaci (má problém s kyčlí)
Jeden mu totiž řekl, že tam má výrůstek a stačí to artroskopicky vyškrábnout, ale tenhle mu řekl, že v žádném případě, že ta kost je orvaná z toho výrůstku a navíc tam má kvůli tomu poškození artrózu 3.stupně.
No to asi nechtěl slyšet, víš jak to je operace.
Ale on hrál hodně, hokej, jezdil na kole, dělal nějaký bojový umění
a nechce být kulhánek do konce života, navíc je to hrozně bolestivý a v práci stojí.
Takže jsme nějak přijeli ve 2 ráno z Brna a když odjížděl dala jsem mu ehm pusu na tvář a řekla mu, že se to zvládne.
Tvllll já se u toho cejtila, jak 12 ti letá se spolužákem v kině.
Jsem nakonec byla ráda, že byla tma a že hned odjel, páč jsem musela u toho svíti červeně jak Rudolfův nos.
S Františkem už to moc neklapalo, přišla jsem si jako chůva starající se o důchodce. V tom bych se nerada vrtala.
Roman je hodně plachej v těhle věcech, ale přesto se mnou jel na víkend pryč.
Myslím, že oba jsme byli hodně nervózní, ale i plný očekávání…
Takže večer svíčky, šampáňo, romantika, povídání a já jsem se dozvěděla, jak mě platonicky miluje už asi 8 let.
To si umíš představit to napětí mezi námi.
Je to člověk, který je hodně pozorný, milý, miluju jeho humor…
Já vím, ze začátku mám určo ty růžový brýle.
Ale jsou to takové střípky za těch x let, které se dají skládat já si uvědomuji kdo byl se mnou když mi bylo (nejen) zle.
Těžko se to popisuje, nejsem žádný spisovatel.