Odetta
MirkaD
Tak to jsi, aspoň po té psí stránce, měla pěkný den! 🙂 Dopadni dobře u doktora. Tady má zítra pršet, ale až večer, tak snad to přes den půjde. Obdivuju Tě, jak o ty psy pečuješ, pořád stříháš/češeš/trimuješ… mně by z toho hráblo.
Hele, vižla pižla je prostě životní styl. Můj manžel se mi směje, že jsem stejná jako ten pes – asi mám taky jenom jednu mozkovou buňku nebo co si myslí, blbeček jeden. 😀 Dneska jsem toho měla hodně v práci, takže jsme stihli jen tři krátké tréninky, dvě desetiminutovky s házením balonků a 7 km procházku (tam už bylo jen pár přivolávaček a měnění směrů, takže vlastně nic), a prý to byl nudný den. 😳😂
S mazlinkáním souzním, taky to mám ráda. Ráno jsme si to užili, jak se mnou spinkal, a mazlil se i trochu přes den, když u mě zrovna spal – pracuju z gauče. Ale na pelíšek se mazlit nechodím, tam je garantovaný absolutní klid a bezpečí, nikdo tam nesmí rušit (taky tam asi před hodinou odkráčel, když už se mazlit nechtěl).
Management je de facto soubor nějakých prerekvizit, které musíš splnit (resp. které prostředí musí splnit), aby ten pes měl šanci uspět. Takže je to takové ohýbání fungování světa ve prospěch psa, připravování podmínek tak, aby pro něj správné (Tebou chtěné) fungování bylo snadné a přirozené.
S restartem to myslím tak, že už někdy dokážu Gremlina z toho přetočení přivést zpátky do tréninku (do výchozího stavu). No, spíš je to jeho zásluha a vývoj, já k tomu jen trochu přispívám a hlavně se tomu přetáčení snažím předcházet, což se mi teď daří určitě lépe než třeba měsíc zpátky. Víc než ten pes se učím já. 🙈
Nicméně já když čtu, jak s těmi psy makáš a jak se staráš, myslím si, že (i) velký pes by se u Tebe měl skvěle. Na ohaře bys potřebovala jen ubrat na svém strachu z dlouhých procházek. (Nepíšu to úplně obratně, ale jestli se nepletu, psalas tady, že máš strach sama podnikat delší výlety nebo jít hlouběji do lesa atd.)