Milena z Prahy
Čajdo,
s tou bolestí, kterou si mozek pamatuje, i když už nemá fyziologickou příčinu, mám taky zkušenost. Asi před patnácti lety jsem si koupila kolo a učila se na něm jezdit. Jak jsem na něj pořád cvičně nasedala, natáhla jsem si svaly na zadní straně stehen a utrhla nějakou uzdičku či co. Bolelo to tak, že jsem mohla chodit jen dvě až tři hodiny denně, jinak sedět, spíš ležet. Na ortopedii mi neporadili, homeopat taky nic. Už to trvalo asi čtyři měsíce, až mi kamarádka dohodila výbornou rehabilitační doktorku, která měla i zkušenosti z psychiatrický léčebny. Nejdřív mě poslala na ultrazvuk, aby si potvrdila, že tam není žádnej nález (toho na tý ortopedii nebyli schopný). Nebyl. Tak zkusila akupunkturu, a když zase nic, dala mi lexaurin, starej lék na uvolnění. Homeopat se křižoval, že na to za tři týdny budu mít návyk. Vzala jsem jich pár a okamžitě se mi udělalo dobře. Paní doktorka mi vysvětlila, že ten podnět už sice neexistoval, ale mozek si vytvořil „cestičku“, že mě ta noha pořád bolí, a bylo třeba jí přerušit. Neskutečně mi to tenkrát pomohlo.