EvaC
PetraK
NIKDY, OPRAVDU NIKDY NEPOUŠTĚT…
Opravdu NIKDY by mě nenapadlo to pustit v mé nepřítomnosti :-)…
Vzpomínám si na příhodu (když už dneska jedeme na té vtipné vlně, že), kdy jsme robůtka pustili u kamarádky, která tehdy měla zlatého retrívra (tímto zdravím Baboonka za Duhovým mostem – byl to úžasnej pes – přinášel domů ježky v tlamě a nechtěl je vydat :-)). Pes byl salámista a spal pod obrovským jídelním stolem, zatímco robůtek pilně pracoval a já vařila oběd. Najednou koukám, že robůtek se blíží k Baboonovu ocasu – jak jsem byla zblblá, že je to jako vysoce inteligentní zařízení křičela jsem na robota: „stop, stop..“ Chvíli trvalo než mi došlo, že tak chytrej ten přístroj opravdu není, tak jsem rychle přiskočila a zastavila ho právě v okamžiku, kdy už měl konec ocásku zčásti „uklizenej“. Nic se naštěstí nestalo – pes otevřel jedno oko s výrazem -„Co je to tu proboha za bordel a spal dál..“ Slovy mé sedmileté vnučky – OU NOU..