Odetta
Kazana měl můj dědeček, byl to NO, a ještě navíc ten osudový, co funguje na myšlenku. 🙂
Kachno, mně se to dobře chápe na příkladu emergency recallu, to je taky klasické (nikoli operantní) podmiňování. Používá se to hodně v zoo s divokými kočkami, ale samozřejmě to lze dělat se psem, dobytkem, králíkem… Učí se to tak, že se vybere nějaký jedinečný zvuk (třeba chrastítko, zvoneček), který se začne vyluzovat, a během toho zvuku se začne zvíře něčím hodnotným krmit. Zvuk se dělá chvíli před žrasem a kontinuálně i chvíli během něho. Takže ve finále jakmile zvíře slyší ten zvuk, běží okamžitě k člověku (nebo v zoo na nějaké konkrétní místo), aniž by o tom přemýšlelo – stejný princip jako Pavlovovi psi. V zoo se to pravidelně testuje (bezpečnostní důvody). Pokud se to dlouho netestuje, chování vyhasne, vymizí spoj mezi těmi podněty. Ale na druhou stranu, když to u zvířete použiješ v krizové situaci bez odměny, tak to sice funguje, ale ta reakce (spoj) se oslabuje, takže ji zase musíš “nabít” tím, že zvuk spojíš se žrasem. (Mimochodem je dost zásadní zvolit si unikátní zvuk, protože jakmile ho to zvíře někde slyší, tak za ním běží a nevnímá.) No, vysvětluju to jak hotentót, ale dají se k tomu dohledat výrazně fundovanější a srozumitelnější zdroje. 😀