Milena z Prahy
Čajdo,
to jsou spokojený pesíšové 🙂
Fifi,
to je mi tebe i Čajdy líto 🙁
A víš, jak sis tu bolest přivodila?
Já jsem včera odpoledne byla po sto letech zase jednou v divadle. A pak – taky po sto letech – v kavárně Slavia. S Robertovou sestřenicí, skvěle jsme si popovídaly. A přišly jsme na to, že jsme spolu nikdy nemluvily o samotě 😛
Je to tam teda fakt předražený, ale braly jsme to tak, že platíme i za ten výhled na Petřín, za tu historii, co má to místo za sebou, za živýho pianistu jemně preludujícího Život je jen náhoda…
A já jsem si vzpomněla, aniž se chci srovnávat s velikánama, který tam chodili, že mě tam jako malou holku občas vzala máma (když na to měla). To je vám tak pěkný někam patřit 🙂
Posílám úplně nanicovatou fotku, udělanou ve spěchu, jenom pro tu představu výhledu. Je jasný, že tam musím ještě jednou za lepšího světla 😛