PetraK
Eva – já právě vůbec nevím, proč jsem to udělala, protože jsem opravdu viděla, že to bude průšvih, vnitřně jsem věděla, že na to momentálně fakt nemám nastavení, abych ten průšvih dobře uřídila (starostí a stresu fakt fůru), i Rumouš dával najevo, že tohle ne (když jsme ji přivezli na návštěvu, tak on, kámoš psí, byl z ní jako z feny víc, než zpruzelej) – neposlechla jsem ani jeho. Věděla jsem pak, kdo vlastně jsou- to mi nedošlo úplně hned, ale ani tohle nezatáhlo za tu brzdu, ani to, co jsem viděla a nesedělo mi…. nic. Ale právě jsem si neříkala nic takovýho, jako že ji musím zachránit. Mně se do toho vůbec nechtělo, protože jsem věděla, že na to není dobrá situace a já obvykle nejdu do něčeho, co je přes mou hlavu- právě i s ohledem na toho psa. A stejně jsem to udělala, nějak to ona zařídila. Jako si mě přičarovala Bubi, tak tudleten pomatenec, to taky dokázal, sice nevim jak, ale dokázal.
Není to u nich místo, kde štěně dostane do života balíček ščestí, lásky,ňuňání a základních dovedností, to rozhodně ne. To tam nikoho nebere.