Milena z Prahy
Mirko,
co aby člověk viděl u jiných lidí?
No, u Davida se ta porucha projevovala úplně podle popisu: stálé překračování společenských norem (nechodil do školy, byl nespolehlivej), chybí pocit viny, nezájem o city druhých (tohle se věkem zlepšovalo, dokonce u králíka se fakt snažil), neschopnost poučit se z chyb (to bylo snad nejhorší), sklony k závislostem všeho druhu.
A David to měl ještě celý zkomplikovaný tím, že měl úzkosti, říká se tomu duální diagnóza. Takže od dětství ustrašenej, do 14 let nemohl spát sám v pokoji…
Ale nechci ho jen hanět. Zažili jsme s ním spoustu pěknejch chvil, uměl bejt úžasně vtipnej a jiskřivej, měl skvělou intuici, moc hezky o nás mluvil.
Pro nás je teď důležitý, že mu je už dobře. Dostali jsme od něj z několika stran vzkaz (fakticky), že je teď šťastnej a my máme být taky. Opravdu se snažil, aby jsme se to dozvěděli, a nás to nesmírně se vším smířilo.