Denny
Vám mosím napsat, co se mi nad ránem zdálo.
Jeli jsme autem pár lidí do Trenčína, ale né za rodinou, jen tak, spíš jsme teda měli projíždět, ale udělali jsme si tam přestávku…takže rozchod na hoďku.
Jdu si tak po chodníku, za mnou nějakej starej strejda. Si ho nevšímám, otočím, se, najednou nemůže dýchat, opře se o zídku.
Ve spěchu a stresu ho poznám, je to M.Zeman. Volám záchrankum on na mě ječí, to už si měla volat předtím, když jsem zakašlal!
Ťukám do mobilu 112 říkám si, to je blbý číslo, tak ťukám 150.
Opravdu i tyhle detaily si pamatuju.
On čeká na příjezd záchranky a svlíkne se u toho do naha.
Bohudík teda ehm, nebylo téměř „nic“ vidět jen holé nohy, rameno a takové scvrklé tělo.
Takže jsem mu vlastně zachránila život a nikde vo tom nepíšou 😀
Ráno jsem ještě přemýšlela, jestli je 150 správně….