EvaC
PetraK
„no ne, to fakt musely být nervy. Pro obě Jak dlouho to takhle bylo?“
Nervy to byly…jestli něco nedávám, tak pohled na zvíře, které je evidentně v diskomfortu… a ona byla z toho límce faaaakt v p….i. Pamatuju si, že když jsem si ji po operaci přivezla z veteriny, stála asi hodinu uprostřed místnosti a kňučela – nevěděla jak si lehnout a bylo jí blbě po narkoze… bylo to fakt peklíčko… Druhý den jsem volala operatérovi, jak dlouho musí bezpodmínečně ten límec mít, aby byla opravdu jistota, že se nic nestane…Je to už dlouho, ale tuším, že to byly 4 dny…Jelikož to byl plánovaný zákrok, naplánovali jsme to na pátek, takže mě to nestálo tolik dní dovolené – to si pamatuju. Po celou dobu, co bylo nebezpečí, že se něco může stát a musela mít límec, jsem s ní byla doma – jak jsem psala – nedokázala se s tím debilitním límcem ani napít..Přes den jsem jí ho někdy doma na chvíli sundala a seděla vedle ní když spala a sledovala ji, abych byla rychlejší, kdyby si tam chtěla hrábnout. Na ven jsem jí ho nedávala vůbec, protože s ním neustále někde drhla po zemi, to fakt nešlo… ale ona byla fakt poslušná, takže venku jsem si byla jistá, že se při chůzi na vodítku nic nestane…