Kuskus
Den jako korálek, miluju podzim! Včera mě konečně pustili ze špitálu a dneska jsem už šmajdala přes park do Gurmánu pro kousek šunky a nopálový chlebík na který jsem měla chuť celý měsíc. Vítr fest pofukoval do korun kaštanů, svítilo sluníčko a pod nohama mi vybuchovaly malé šrapnely. Nasbírala jsem do baťůžku ty nádherně rezaté, lesklé, čerstvě vyloupnuté kaštánky a doma je pak nacpala do ponožky, zauzlovala a podložila jimi operované koleno. Úplně cítíte jak se vám noha fofrem uzdravuje. 🙂
Normálně by mi celá anabáze trvala tak půl hoďky, ale s berlema jsem musela každou chvíli spočívat a posedávat různě po lavičkách. Drbkala jsem kolemjdoucí spřátelené pejsky a děkovala Bohu, že jsem špitál přežila a že je na světě tak krásně. Říká se, že nejhorší je smrt z leknutí a strach je skutečně prevít. Třeba injekce si už kolem pupíku sázím levou zadní a myslela jsem, že to nedokážu. Nejprve rozklepané ruce a pocit na zvracení, ale fakt to nic není! Přípravek na ředění krve se aplikuje ještě 5-6 týdnů po operaci a když musíš tak holt musíš. 🙂 Do lázní nepojedu, budu docházet 2x týdně na rehabky k nám na fakultku. Ještě nemám vyhráno, ale vypadá to nedějně.
Užívejte si všici krásný víkend.