Denny
Krásné pondělní ráno,
však já vím, vono se to asi vylučuje pondělí a krásné ráno.
Ale mám tak nějak dobrou náladičku, ikdyž jsem si v sobotu trochen opět zrakvila koleno.
Navíc jsem trochen zakufrovala v lese, téměř bez signálu, řídila jsem se pouze dle hraničních patníků, hlavně nechoď tam kde je D A DRŽ SE TAM, KDE JE C 🙂
Volala jsem Frnacezkovi aby neměl starost, páč už jsme byly v lese téměř 3 hoďky. No jo, já nemám orientační smysl, ale pak jsem se ocitla tam, kde už to znám.
Nicméně 10 minut poté, co jsme spolu mluvili, jsem šla z prudkého kopce a křup a už jsem ležela, vytryskly mi slzičky, tak jsem volala kámošce Vlaďce, potřebovala jsem nějakou spřízněnou duši na drátě. Tak jsem jí brečela do telefonu a pak jsem se tlemila, no prostě emoce jak blázen.
Domů jsem došla, jen to první křup je takový prostě hrozně nepříjemný, bolestivý. Vím, že druhý den je hůř.
Ale bohudík nebylo tak zle, jen jí nemožu úplně wohnout a prostě pne.
To je jeden z největších důvodů proč chci zhubnout, ty nohy prostě dostávají šílený záhul, stoupla jsem si na váhu po x měsících, a je to tak jak jsem předpokládala, 104kg….blééééé.
A řeči typu jééé já bych řekla tak 85kg a ty jseš vysokááá jsou dost k hounu,
páč sama vím, že jsem hrošík.