Kuskus
🙂 🙂 Čajdo ty si ůň 🙂 já se vyšplhat na tyč tak mne podle tvé teorie už nikdo nedostane dolů. 🙂
Fifi, jasně že slintám. Schválně si ty uvařené brokolicové košťály vydlabej a ochutnej. Já mít pole za prdelí tak se jich tuty přecpu. A červenou řepu miluju upečenou v alobale se solí a bylinkama, oloupat, tence nakrájet, plátky vykoupat v nálevu z medu, citronu a oliváče a tím nálevem taky pokapat něco zelenýho (ledový salát – pekingské zelí- polníček – rukolu mám nejraděj) přimíchat rozdrobený kozí sýr, celou tu hromadu ještě malinko pokapat balsamikem a sežrat a opečenou bagetou. Bule až za ušama.
Ale o tom si můžu nechat zdát, krom kozího sejra zatím nic z ingrediencí nepokoušu. Samotné horní zuby jaksi nestačí. 🙂 Vypadám tak srandovně. A furt mám plnou hubu prý vstřebatelných nití. Mladinká paní doktorka zaštupovala ty krátery co vyrobila pořádně, křížkovým stehem. Když měla hotovou polovinu, starší kolegyně jí říká, že to příště až tak nemusí. 🙂
Ale su v pohodě. Inspiroval mě ten malý ďáblík agility pomeranč. 🙂 Chtěla bych se takhle umět radovat ze života. A nic mi vlastně nebrání.
Esli někdo napíše, že bych neprolezla tunelem, má do držky. 🙂