Milena z Prahy
Mirko, na nastavování hranic v poslední době taky dost myslím. Robert je už na infarkt z toho předsedování SVJ. Každej den dlouze telefonuje s řemeslníkama, hasičema (vymejšlí, jak udělat únikovou cestu barákem, kdyby hořelo), do toho občas volají sousedi a něco chtějí (ti jsou naštěstí slušný). Ale on není ani trochu manažer, má letitý problémy s jakýmkoliv rozhodováním, i v práci dělá za hubičku, jen aby neměl žádnou zodpovědnost. A tuhle funkci v baráku vzal jen proto, že ho k tomu přemluvil jeden docela schopnej soused, kterej ale po dvou letech vzal roha do domku za Prahou (už v době přemlouvání musel vědět, že zdrhne). A Robča to nechce vzdát, že nechce zklamat lidi v baráku…
Už jsem ho dovlekla k mý současný psychoterapeutce, která mu vysvětlila, že už si to tady dostatečně odpracoval (jako stavař pomáhal už minulýmu výboru). Ale von furt běduje, že je v pasti, že už začíná nenávidět sebe i mě, že se do takovýhle situace vůbec dostal. No zábava!
Kuskusi, promiň, spletla jsem si ty tvý bolesti. No, pravda, teď to tady Petře trochu směrujeme k psychosomatický poradně :-), ale zase je to život. To už říkal Jára Cimrman, když nutil děti běhat s kuframa :-).
Petro, kdo je prosím pan Hrabák?