EvaC
Sinďa uzlík jenom cupuje a to co se oddělí tak vyplivne…ale ze začátku jsem jí ho taky nemohla nechat, jako ostatně nic – Pamatuju si první parůžek, kterej jsem na radu trenéra koupila.. Byla jsem natěšená jak bude mít doma jednu z aktivit, která je pro psy přirozená – že si ho bude pěkně žvýkat. To jsem netušila, že náš asociál, když dostane něco takového, se rozhodně, že to teda sežvýká všechno najednou, aby to náhodou někam nezmizelo – což u parohu je dost těžký. Asi po dvaceti minutách jsem jí ho musela sebrat – měla oči navrch hlavy, jak se intenzivně snažila. Respektive vyměnit za mňamku- protože dát mi ho dobrovolně nechtěla.. Takhle jsme to praktikovali nějakou dobu – čtvrt hodiny a dost – protože to mělo přesně opačnej efekt, než mělo mít – místo aby se pes zaměstnal a zklidnil, dostával se do úplnýho ajfru – aneb: „Musím to sežvejkat celý, jinak mi to někdo vezme“. Takže je fakt, že jsme toho paroží museli koupit poněkud více, páč to nemělo takovou životnost, jak všude tvrdili. Ale tohle se naučila – dneska když dostane parůžek, trochu ho požvejká a pak ho nechá ležet a později se k němu třeba vrátí, nebo mi ho nosí ukázat….
Jo taky si vždycky říkám, že jsou horší věci, když se něco hodně nepovede, že prostě jenom ten pes nefunguje podle mých představ….jen je to prostě hodně vyčerpávající, jak už to trvá dlouho…
Ty fotky má prostě čajda úžasný….i Denny – tu výstavu pod Střekovem ale bohužel časově nedám…