Kuskus
MirkaD
s nadsázkou se říká, že jedna půlka národa chlastá a ta druhá je na antidepresívech, abychom vůbec zvládali to šílené životní tempo a nároky okolí. Něco na tom bude. Jako lidé totiž nejsme od přírody uzpůsobeni zpracovat tolik informací a stresu a podnětů co se na nás denně navalí a každý si pomáhá jak umí. Broučku, já když jsem hódně unavená taky brečím, nebo se hystericky směju a s neurolem to mám nemlich jako ty, nechcu ho užívat, ale někdy se zkrátka neobejdu. Před „spaním“ si střídavě vypomáhám meduňkou, teplým mlíkem s medem, úžasným bylinkovým čajem na uklidnění od Ešusky, také se mi zadaří usnout po půl sklínce piva, jenže to pak zasejc chodím celou noc čůrat. Po neurolu sahám v nejzazším případě, páč když se aspoň trochu neprospím, nedokážu přes den fungovat. Naštěstí nemusím každý den do práce jako ty. Možná by stálo za pokus, požádat o hospitalizaci. Moje labilnější švagrová si takhle chodí pravidelně lehnout jednou za rok na tři týdny tuším, na psychiatrické oddělení do nemocnice v Třinci. Nějakým způsobem tam s ní pracují a ji to ohromně pomáhá, ale každý jsme jiný. Nevím, co by pomohlo tobě, zabalit a odjet sama do pryč někam na chatu, v klidu odpočívat? Každopádně se drž, ať je brzo líp.