PetraK
Ano prosím, chodila jsem na prochajdu s igelitkou skeletůch. Říkala jsem tomu, jdeme venčit kuřátka 😀 😀 . A taky jak jsem zmiňovala – se syrovou zavářkou třeba, nebo s takovou tou obří hovězí kostí. To bylo v úplným začátku. Tehdy mi vzala dráhu a já to obrečela a byla vyřízená z toho, jak to bude, když se to celý nepovede. Myslela jsem, že zabiju jí, sebe, Brtnika…. Pak jsem se vrátila do chalupy, vzala kost, čokla na krátkým vodítku a šlo se trénovat do pole pozornost. nula, nula nic, ale když se podívala, dostala vždycky hlodnout. Hele pekloooooooooo, nicméně skeletíky to už byla pohodička.
Ony si obě potřebujou odžít to, co jako štěnda neměly.